Den 12. - Kůň, ze kterého jsem spadla

19. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Kůň, ze kterého jsem spadla

.....Á, tak dnešní challenge bude na letecké téma Smějící se

.....Musím se přiznat, že jsem mockrát nespadla (když nepočítám vzdušné období na poničce Hvězdě, když jsem byla malá). Není to ani tak tím, že bych byla nějaký velký držák, ale spíš jsem měla štěstí na koně.

.....Nejvíc jsem padala z poničky Hvězdy, když jsem se jako malé šprťouchle učila jezdit. A ona se učila vozit někoho na hřbetě - tak si dovedete představit, jak to vypadalo... To už je ale tak dávno, že si toho ani moc nepamatuju, jen vím, že jsem byla na zemi spooooooooustakrát.

.....Ze Saly, na které jsem toho najezdila nejvíc, jsem párkrát samozřejmě sletěla. Poprvé to bylo hned když jsem na ní prvně seděla a když se mnou naklusala. Bylo to sice bez sedla, ale stejně teď nechápu, jak jsem se tam mohla neudržet Smějící se Nic mi nebylo, jen modřina na památku.
.....Jednou jsem si z ní vystoupila, když to se mnou spakovala domů. Jela jsem zrovna sama a i když letět v plném cvalu z dlouhého kopce v lese po cestě plné kamení, v půlce, po jejím zakopnutí sedět před sedlem na koňském krku, spadnout do tvrdého na bok a potom ještě muset v totálně rozlámaném stavu přeskakovat potok, před kterým mě ztratila, není zrovna idylický scénář, vzpomínám na to ráda a opět nechápu - tentokrát ne to, že jsem se neudržela, ale to, že jsem ji nezastavila Smějící se Z tohohle povyražení jsem si odnesla megaoteklý bok, takže jsem vypadala z poloviny jako věstonická Venuše, pobouchaniny a pohmožděniny všeho druhu a pár dní, kdy jsem byla ráda, že se doplazím (snad včas) na záchod a zase do postele.


.....Třetí buchanec na zem ze Saly se konal, když to se mnou sbalila pryč, chtěla jsem ji udržet, klička doprava, to jsem se udržela a jakštakš vyškrábala se zase do požadované pozice, rychlá klička doleva a to už jsem se neudržela. U tohohle pádu se ničemu nedivím. Udržet jsem ji prostě nemohla a zůstat v sedle po dvou tak rychlých změnách směru se prostě nedalo. Opět jsem vyvázla v pohodě, jen jsem se nemohla chvíli nadechnout, odřela jsem se a oklepal se mi mozeček.

.....Další pád byl z ryzáčka Untila, o kterém jsem nedávno psala. Uskočil mi při nasedání, a já se rozplácla jak dlouhá tak široká na zem. Naneštěstí to byl zrovna dost vysoký koník, ale nic se mi nestalo, zase jen naraženinky a modřinky. Odnesla to naštěstí jen moje helma Nerozhodný

.....Tak to by bylo o mých vzdušných zážitcích asi všechno Usmívající se. Doufám, že dlooouho nebudu muset článek aktualizovat Mlčící
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Baví Vás číst tuto challenge?

Ano
Ne

Komentáře

1 Kačka Kačka | Web | 26. prosince 2013 v 16:39 | Reagovat

Jojo, kdo nepadá nejezdí :D Já když jsem se učila cválat, kobyla se rozhodla, že ji to nebaví a vzala to rychlým cvalem přes celou louku a vyhazovala tak dlouho, dokud jsem nesletěla. Skončila jsem s lehkým otřesem mozku a nevím nevím jak by to dopadlo, kdybych neměla přilbu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama