Prosinec 2013

Měsíc v práci, vánoční čas

23. prosince 2013 v 14:10 | Lenka :) |  Moje ježdění

.....Za týden to bude měsíc, co ofiko pracuju u koní. A musím říct, že mě to pořád baví, snad ještě víc než na začátku. Vychytávám spoustu věcí, jde mi všechno rychleji a myslím, že se pěkně zlepšilo i moje ježdění. Po měsíci se mi práce pořád líbí a ani mi nevadí, že nemám volno (i když bych samozřejmě chtěla vidět spoustu lidí, které jsem už dlouho neviděla).

.....Zítra, na Vánoce, jedeme jen jeden lot na Vladař, tak budeme snad rychle hotoví a budeme se moci doma začít vánočnět. I když věřím tomu, že už i ježdění bude vánočně odlehčené :) A potom už nám bude na dveře klepat Silvestr, Nový rok a má první výplata Smějící se Na tu se těším asi nejvíc Smějící se

.....A na konec rekapitulačního článku, bych Vám, mým čtenářům, chtěla popřát krásné Vánoce, spoustu pohody, klídečku, krásných dárků a nádherný Štědrý večer. A pokud pojedete na vánoční vyjižďku, tak si ji pořádně užijte!


Den 15. - Kůň, kterého jsem už nikdy neviděla

22. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Kůň, kterého jsem už nikdy neviděla

.....Poslední díl této challenge Usmívající se. Doufám, že Vás alespoň trochu bavila a že jste se v těchto 15-ti dnech nenudili obsahem blogu - napište do komentářů Mrkající

.....Koně, které jsem viděla jen jednou, jsou většinou z jednorázových tréninků, na kterých jsem byla a tak se ani nedá říct, že by mi chyběli, nebo se mi po nich stýskalo.

.....Mezi koně, které už asi nikdy neuvidím patří i kobylka, kterou měl můj táta - Vanesa. Prodal ji a její nová majitelka ji pak znovu prodala. Měla se a určitě pořád má dobře, protože oba prodeje byly vždy po známých. Teď by měla být snad někde u Brna. S Vanesou jsem se moc neznala, tak se mi po ní nijak nestýská. Je to ale krásná kobyla.


.....Dalším koníkem, kterého už asi neuvidím je kobyla Ulima, kterou jsme zjara prodali až k Příbrami. To už mi je líto, s Ulmou jsem byla pořád, a tak se mi stýská...

.....No a pak tu jsou už koníci z tréninků - kropenatá kobyla Aura a hnědý valach Skir z tréninku u Míši Molské, Copacabana od paní Rosické (+ další koníci, které jsem tam poznala, ale na nich jsem nejezdila - Jasmínka, Karýno, Asík, ...), potom Salvare a Nick z prázdninového ježdění, slezský norik Import, na kterém jsem jednou jela u známých, hnědák Míšan z tréninku v Kozojedech a další koníci... Usmívající se

Salvare a já vedle něj Usmívající se

Den 14. - Mé nejoblíbenější plemeno

21. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Mé nejoblíbenější plemeno

.....Že bych měla nějaké plemeno vyloženě oblíbené, říct nemůžu. Líbí se mi většinou nějaký konkrétní kůň, než že bych měla oblíbené přímo nějaké plemeno.

.....Když to zkusím tedy zobecnit, líbí se mi shirští koně, kteří se mimo jiné objevili i v reklamě na pivečko Budweiser. Líbí se mi jejich velikost, mohutnost i zbarvení. Ty velké hlavy se širokými lysinami, mmmm... Jsou tak velkolepí a monumentální. Ti se mi líbí, obzvlášť hnědáci. jejich hříbata jsou ale spíš legrační ošklivá káčátka Smějící se

Pěkní jsou také koně kinští. Ti se mi líbí hlavně kvůli svému zbarvení. Potom se mi líbí někteří achaltekinci, s ladným krkem a oholenými hřívami. Ale nesmějí to být takový ti "vyblití" Smějící se Pokud je achaltekinec nastrojený v tradičních orientálních turkmenských cajkách - ve zdobené výstroji s obojkem, zvaným aladža (který má koně chránit proti démonům), je to prostě pastva pro oči...


Den 13. - Poník nebo velký kůň?

20. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Poník nebo velký kůň?

.....Myslím, že poníci jsou pro děti a koně pro odrostlejší jezdce. Sama jsem jezdila celkem donedávna na poničce Saly, i když to byl hodně velký poník. Kůň by měl být velký úměrně k jeho jezdci. Velcí lidé si na ponících kazí sed, a potom si ho musí na velkých koních stejně spravovat, čehož jsem důkazem. Kohoutková výška koně by měla nejlépe odpovídat výšce úst jezdce.
.....Váha je samozřejmě další věc - opravdu nenám ráda, když jezdí velké děti na maličkých ponících, koleny drhnou o zem a poníkovi se prohýbá hřbet. Děti, které ze svého poníka vyrostou, ale stále pořád na něm jezdí, i když to nadělá víc škody než užitku. Myslím, že vždy je důležité brát ohled na koně, jeho zdraví a pohodu, nejen na to, že mám pěkný pocit z toho, že jedu.
.....A co malí jezdci na velkých koních? Pokud je dokáží ukočírovat, tak proč ne, budou ale mít spoustu nevýhod s tím, že dobře nedosáhnou na potřebná místa holeněmi atd.

.....Je jasné, že každý před koupí koně, nebo jen sednutím na něj nebude kolem běhat a vše přeměřovat. Myslím si ale, že je důležité se nalespoň trochu přiblížit tomu optimu, které je jak pro jezdce, tak pro koně nejlepší. Jsem tedy pro poníky pro dětí a koně pro velké jezdce.

Den 12. - Kůň, ze kterého jsem spadla

19. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Kůň, ze kterého jsem spadla

.....Á, tak dnešní challenge bude na letecké téma Smějící se

.....Musím se přiznat, že jsem mockrát nespadla (když nepočítám vzdušné období na poničce Hvězdě, když jsem byla malá). Není to ani tak tím, že bych byla nějaký velký držák, ale spíš jsem měla štěstí na koně.

.....Nejvíc jsem padala z poničky Hvězdy, když jsem se jako malé šprťouchle učila jezdit. A ona se učila vozit někoho na hřbetě - tak si dovedete představit, jak to vypadalo... To už je ale tak dávno, že si toho ani moc nepamatuju, jen vím, že jsem byla na zemi spooooooooustakrát.

.....Ze Saly, na které jsem toho najezdila nejvíc, jsem párkrát samozřejmě sletěla. Poprvé to bylo hned když jsem na ní prvně seděla a když se mnou naklusala. Bylo to sice bez sedla, ale stejně teď nechápu, jak jsem se tam mohla neudržet Smějící se Nic mi nebylo, jen modřina na památku.
.....Jednou jsem si z ní vystoupila, když to se mnou spakovala domů. Jela jsem zrovna sama a i když letět v plném cvalu z dlouhého kopce v lese po cestě plné kamení, v půlce, po jejím zakopnutí sedět před sedlem na koňském krku, spadnout do tvrdého na bok a potom ještě muset v totálně rozlámaném stavu přeskakovat potok, před kterým mě ztratila, není zrovna idylický scénář, vzpomínám na to ráda a opět nechápu - tentokrát ne to, že jsem se neudržela, ale to, že jsem ji nezastavila Smějící se Z tohohle povyražení jsem si odnesla megaoteklý bok, takže jsem vypadala z poloviny jako věstonická Venuše, pobouchaniny a pohmožděniny všeho druhu a pár dní, kdy jsem byla ráda, že se doplazím (snad včas) na záchod a zase do postele.

Den 11. - Kůň, kterého jsem neměla moc v lásce

18. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Kůň, kterého jsem neměla moc v lásce

.....Koní, kteří mě stvou/štvali a neměla jsem je moc ráda, je hned několik Smějící se Když byl hnědák Nine ještě hřebec, tak jsem ho neměla vůbec ráda, pořád dělal bugr a vymýšlel kraviny. Ne že by hřebčil, ale byl takový neposedný a zlobivý. Po kastraci se zklidnil a byl v pohodě, takže můžu jmenovat hřebce Nina (valacha už né Smějící se).

.....Dalším neoblíbeným koněm je All About Cossio (na obrázku). Je to pěkný tmavý hnědák, ale je to šklebivka šklebivá, protivná. Nic si nedovolí, ale uši pořád dozadu, protiva jeden. Navíc skřípe zubama, což mě velmi rozčiluje. Cossiovi už ale není co ufiknout a tak bude protivný asi napořád Smějící se
.....Potom je tu opět hnědák Taro, který si nechce nechat vyčistit břicho. Je neuvěřitelně lechtivý a jen pocítí na bříšku hřbílko, už se mu podlamují nohy a vypadá to, že spadne. Neuvěřitelně mě to rozčiluje.

.....Jeden týden jsem se starala o koně Anatol Artist. Byl to pěkný světlounký hnědáček, ale nevychovaný a drzý. Byl to ale ještě celkem mlaďoch, tak z toho snad vyroste Usmívající se

Den 10. - Spolupráce s koňmi nebo násilí?

18. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Spolupráce s koňmi nebo násilí?

.....Tak myslím, že na tuhle otázku je celkem jasná odpověď - myslím, že s koňmi je dobré snažit se vždy vyjít v dobrém. Když kůň něco nechce udělat, je to často proto, že jen nechápe, co přesně po něm chceme. Ale samozřejmě, že musíme najít hranici mezi tím, kdy kůň potřebuje čas, podporu a jasně čitelné povely a mezi tím, když to všechno moc dobře ví a jen si z nás dělá srandičky - všichni určitě známe Smějící se

.....Jezdím na koni vždy s bičem - většinou ho ani nepoužiju, ale mám ho, a už jen to, že to kůň ví, dělá své. Bič není jen věc, se kterou dostane "na zadek", ale je to naše prodloužená ruka - a ta může koně jak vyplatit nebo mu pohrozit, tak pohladit, upozornit, a spoustu dalších věcí.

.....Myslím, že je hodně důležité mít koně vychovaného tak, aby nám nepřekážel v boxe, nedělal blblosti když vedle něj stojíme, nebo ho vedeme na vodítku. Nenechám do sebe strkat, obírat se, šlapat si na nohy, chňapat po sobě, nechat koně, aby mi hrozil ať už zuby či kopyty. Tehdy je, myslím, hodně potřebné koni určit hranice "ručně". A samozřejmě tak, aby kůň okamžitě pochopil, proč a za co dostal vyčiněno.

.....Všechno se snažím dělat co nejpřirozeněji a nejnenásilněji, a pokud kůň dělá ramena a dovoluje si, oplatím mu stejnou mincí. Koně si na mě nedovolují, ale nemají ze mě strach. Nechají se pomazlit, nechají si sáhnout na každou část těla, můžu jim v klidu mazat kopyta, dávat na noc botičky, bandážovat nohy, stříhat rousy a jsou v klidu, pěkně stojí. A to je podle mě důležité. Mít u koně zdravý respekt, vysvětlit si vše na začátku a pak jde všechno snáz a nemusíme spolu nijak bojovat.

Den 9. - Jaké pocity mám, když jedu na koni

17. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Jaké pocity mám, když jedu na koni

.....Jet na koni je prima pocit. Člověk je vysoko (nebo alespoň výš Smějící se) a má přehled. Můžu se pěkně rozhlédnout. Mám ráda, když se kůň rozejde a ožije pode mnou, když jde opatrně z kopce, nebo vyšlapává prudký krpál. Když se mu sklouzne noha, ustojí to a zavlní se pode mnou.

........koukám do toho blogového editoru už asi 20 minut a prostě nevím, jak to mám popsat. Možná to ani nejde...


Den 8. - Kůň, na kterém často jezdím

16. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Kůň, na kterém často jezdím

.....Tak to je otázka... Musím chvíli přemýšlet, kterého koně dostávám často. V tréninku je tu 70 koní a z toho 40 na naší stáji, takže už jen pravděpodobnost, že budu nějakého koně jezdit opravdu často je dost malá.

.....Dostkrát jsem měla dvouletého valáška Big Mago, který je děsně malinký a je hodný. I když po posledním vítězství mu narost hřebínek, hošánkovi Smějící se Když jsem ještě nebyla zaměstnanec a jen jsem tu pomáhala, dostávala jsem často na Mlýncích kobylky Ready For Bond, kterou jsem měla dost často, Silk, valáška Maly Kapral (na fotce), a poslední dobou, před mým odchodem na stáj na Bohuslavi, jsem dostávala ryzou kobylku Rabbit Sarah, kterou jsem neměla moc ráda, protože jsme si moc nerozuměly a ježdění nevypadalo nejlíp. Jsem zvědavá, až si na ní zase někdy sednu, jaké to bude, protože náš nesoulad byl určitě zaviněn mými jezdeckými nedostatnky, protože nikdo jiný s ní neměl sebemenší problém.

.....Od té doby co jsem zaměstnaná na Bohuslavi se mi koně pod zadkem střídají nějak rychle a že bych na nějakém koni jezdila často nemůžu říct.

Film - Moondance Alexander

15. prosince 2013 v 14:36 | Lenka :) |  Knihy a filmy
.....Dneska jsem viděla po dlouhé době koňský film, jmenoval se Moondance Alexander, podle hlavní hrdinky. Byl natočen roku 2007, režíroval ho Michael Damian a je podle skutečné události.

.....Moondance není příliš oblíbená dívka. Žije sama se svou trhlou matkou - veganskou malířkou. Moondance se jednoho dne náhodou setká s koněm Strakáčem, který utekl majiteli. Okamžitě se spřátelí a Moondance se začne o Strakáče starat a pomáhat ve stáji jeho majitele Danteho Longpera za to, že ji bude učit jezdit. Dante už trénování koní i žáků po nehodě jedné jezdkyně dávno vzdal, ale společně s Moondance a Strakáčem znovu nabere odvahu pustit se do tréninku a natřít to všem, kteří o něm, Moondance, nebo jeho koni, který je pinto - nevhodné plemeno na parkury, pochybovali. Tak co myslíte? Dokážou to a vyhrají velké skokové závody? Mrkající

.....Film se mi docela líbil, je to takové oddechové pokoukání. Děj je sice jasně předvídatelný, ale i tak mě to bavilo. Jediné, co se mi nelíbilo bylo řešení situace, kdy dostal Strakáč koliku - už nechtěl chodit, tak ho nechali ležet a "odpočívat", že to zkusí později, až nebude tak unavený. Potom začal žrát, všichni ho za to nadšeně pochválili a tím byla kolika zažehnána. Trochu na hlavu, ale v každém filmu se najde nějaká kravina... Mrkající

Den 7. - Nejoblíbenější kůň

15. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Nejoblíbenější kůň

.....Mým nejoblíbenějším koněm, je samozřejmě kobylka Saly, o které se tu už psalo mockrát Usmívající se

.....A jak je to s mými oblíbenými koňmi v práci? Hned nazačátku jsem si zakázala si nějaké koně oblibovat. Koně sem do stáje přijdou a člověk nikdy neví kdy a kvůli čemu odejdou, ať už je to, v lepším případě, kvůli změně trenéra, sportovní pauze, zdravotní pauze, ukončení dostihové kariéry, nebo v tom špatném případě kvůli zranění, nebo úmrtí v dostihu, nebo jiným nepěkným věcem. Tomu člověk prostě nezabrání. Jsou to sporťáci a tak to je. Jeden špatný doskok, nebo nějaká kolize a šup!

.....I přes to jsem si tu oblíbila ryzáčka Untila I Wina a před pár dny to s ním dopadlo špatně - při dostihu si zlomil nohu a musel být utracen. To můj původní zákaz absolutně utvrdilo, takže žádní oblíbenci!

.....Proto tu mám spíš jen koně neoblíbené, kteří mě něčím štvou (čuňata v boxe, nenažranci, šklebivci, lekavci, ti co se jim nelíbí čištění,...), nebo koně ke kterým mám neutrální vztah. Je jasné, že se tu může objevit nějaký kůň bum! Láska veliká, ale snažím se toho opravdu vyvarovat...

Záchrana 200 koní při povodních v Holandsku

14. prosince 2013 v 21:43 | Lenka :) |  Ostatní

Před pár dny jsem na Equitube viděla neuvěřitelné video. Opravdu mě dojalo a rozhodla jsem se, že se s Vámi o něj podělím. Je to fakt síla...

Popis k videu (cituji z www.equitube.cz, příspěvek "7 žen zachránilo 200 koní"):
"Holandsko postihla v roce 2006 povodeň, po které uvízlo 31. října 200 koní na mělčině vzdálené od břehu. V okolí mělčiny bylo pod vodou množství ostnatých drátů a zbytků původního oplocení. Jeden kůň zahynul, když se ve vodě zamotal do ostnatého drátu.
Místní lidé informovali úřady, které nebyly schopny za 4 dny situaci vyřešit. Denně byly u koní ženy, které jim na člunech vozily pitnou vodu, aby koně nepili vodu z moře, a krmení. Po 4 dnech jim došla s úřady trpělivost, s místními vlezli do ledové vody, kde vyčistili pod hladinou cestu ke břehu od ostnatých drátů a pletiva. Společně s dalšími jezdci na koních odvedli stádo do bezpečí na břeh.
Rozhovor s Micky Nijboer o záchraně koní je zde: http://xyo.cz/twVfP"

Den 6. - Nejdivočejší kůň, kterého jsem kdy znala

14. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Nejdivočejší kůň, kterého jsem kdy znala

.....Když jsem se nad dnešním tématem zamyslela, zjistila jsem, že vlastně asi ani neznám, nebo jsem nepoznala žádného vyloženě divokého koně. Spíš to byli takoví plašani, než že by byli divocí.

.....Jako první mě napadl tátův kůň Mates, kterého před lety měl. Byl to takový plašan, na kterého nebylo moc spolehnutí, pořád něco vyváděl a nebylo to s ním moc lehké. V době, kdy u nás Mates byl, jsem se o koně nijak zvlášť nezajímala, takže když se o něm doma mluvilo, bylo to snad vždycky kvůli nějakému "průseru". Jednak to byl mladý kůň, druhak neměl táta v té době dostatek informací a zkušeností, jak s ním správně zacházet, aby spolu vyšli co nejlépe. Bylo to jedno k druhému a nakonec udělal taťka to nejlepší co mohl - Matěje prodal a jezdil na jiném koníkovi, se kterým jim to klapalo o poznání lépe. Když jsem před třemi lety Matěje viděla u jeho nových majitelů, vypadal spokojeně a žádné problémy s ním nebyly, jak při ošetřování, tak při ježdění. Časem se asi zklidnil a s jinými lidmi si sedl lépe.


Den 5. - Nejhodnější kůň, kterého jsem kdy znala

13. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Nejhodnější kůň, kterého jsem kdy znala

.....Opravdu tím nejhodnějším koněm, kterého znám je tátova českomoravská belgička Bublina. Těžko říct, jestli je to opravdu taková povaha, nebo jestli je to plemenem, nebo jejím stářím, nebo mixem všeho tohohle, ale je to prostě nejhodnější kobylka.

Nikomu by nikdy neublížila, svézt se na ní může kdokoli a nevymyslí žádnou kulišárnu. Na foce sedí na Bublině moje babička Boženka Usmívající se Bublina je ideální koník na svezení ve špatné náladě. Nenechá se ničím vykolejit, sice není nejrychlejší, nejobratnější a nikam rozhodně nespěchá, ale prostě se svezete, pročistíte hlavu, nemusíte na nic myslet, nic hlídat, o nic se starat. Při čistění, sedlání nebo úpravě hřívy stojí a nikam necourá a drží. Neudělá ani krok. Je to prostě velký poklad s velkým břichem, hlavou a srdcem Usmívající se


Den 4. - Mé oblíbené zbarvení u koní

12. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Mé oblíbené zbarvení u koní

.....Když se kouknu na koně, zalíbí se mi spíš podle "tvaru", než podle barvy. Ale když bych si měla vybrat zbarvení, sáhla bych po plavákovi, palominovi, nebo šimlovi. Žluťáci se mi prostě líbí a u šimlů je fajn, že se jejich zbarvení pořád mění, takže máte rok co rok "jiného koně" Usmívající se

.....Je to možná zvláštní, ale poznala jsem asi víc šimlů, než žluťáků. I když do žluťáků patří i haflingové (ti se mi ale zase nelíbí tvarem Smějící se). Šimlů znám několik a myslím, že na to, že to není tak běžné zbarvení, je to celkem dost. Prvním šimlíkem, kterého jsem poznala byla naše Ulma. Tady, u pana Váňi, jsem poznala další tři - valachy Alanbrooka a Neverlanda a kobylku Nicanoru, která je ještě mladičká a je spíš tmavá, než šimlovatá. Těším se na jaro a celkově na budoucnost, jak se bude vybarvovat Usmívající se

.....Na první fotce je Ulma a na druhé já na Alanbrookovi Usmívající se

Den 3. - Jak by vypadal můj vysněný kůň

11. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Jak by vypadal můj vysněný kůň

.....Áááá... Začíná nesplnitelné bájení! Chtěla bych valacha, který bude hodně vysoký a bude mít pevnou stavbu těla. Barvu si pořád nějak nemůžu vybrat, ale buď by to byl šiml, nebo žluťák.

.....Na hlavě malá ouška, ne moc široké čelo. Čumák by měl rovný, nebo lépe mírně klabonosý. Pokud by to byl žluťák, tak by měl na hlavě nějaký výrazný odznak, který by ale nezasahoval do očí a nozder. Měl by dlouhou hřívu rostoucí na jednu stranu krku, abych si na něm mohla zkoušet všechny svoje motánky a zaplýtánky. Širkoký hrudník, pěkně nasvalený krk a záda, pevné břicho - žádný senný pupek. Namakaný zadek, hustý ohon, bílé podkolenky a pevná kopyta, která by měla světlou i tmavou barvu. Pokud by to byl ten šiml, tak jen tmavá kopyta Usmívající se

.....Byl by hodný, přiměřeně temperamentní, žádný lenoch. Při klusu by se mu z břicha neozývaly takové ty divné zvuky, které často vídáme u valachů a hřebců. Byl by to opatrný koník - jak na sebe, tak na jezdce. Komunikativní, ochotný, ne přehnaně jemný. Neměl by strach z takových blbin jako jsou autobusy, vlající igelitové plachty, traktory a podobných "strašáků". V terénu by si byl jistý. Měl pěkné chody, které jsou pohodlné i pro jezdce.

.....Neuhýbal by a nezastavoval před překážkou, nezrychloval, nebo nezpomaloval chod sám od sebe, nebyl by nenažraný a byl trpělivý. Neměl by žádné zlozvyky, stál pěkně u kování, nebál se veterináře a nechal se rychle chytit na pastvině. Venku by se neválel v bahně, v boxe si nerozšlapával bobky, kakal a čůral by na jedno místo a nesmíchával čisté piliny se špinavými. Při kydání by stál a nemotal se po boxe. Když by byl přivázaný, stál by klidně a čekal, až ho odvážu. Na vodítku by chodil způsobně za ramenem, nepředbíhal by a netáhnul se pomalu.

.....S ostatními koňmi by vycházel dobře a byl nekonfliktní. Rád by se chodil plavit a když bych přišla do stáje, zařehtal by na mě, jako to dělají koně ve filmech. Ale to už bych chtěla asi opravdu moc Usmívající se Ale pokud byste o takovém věděli, tak se ozvěte! Usmívající se

Den 2. - Kůň, na kterého nikdy nezapomenu

10. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

Kůň, na kterého nikdy nezapomenu

.....Koní, kteří se mi ho hlavy i do srdíčka nezapomenutelně zapsali, je několik a nedokážu z nich vybrat jednoho favorita. Mezi ty nezapomenutelné koně patří určitě moje skvělá kobylka Saly, na které jsem se začala učit opravdové ježdění a která mě toho naučila nejvíc ze všech koní. Zažily jsme toho spolu opravdu spoustu - první závody, první čundru, první Hubert, první skákání, první větší pád,... Těch prvenství bylo nesčetně a příběhů, které jsme společně prožili jakbysmet. Saly je prostě můj prvoprůvodce koňským světem, z jehož hřbetu jsem se dostala až tam, kde jsem teď.


.....Další nezapomenutelný koníček je poninka Hvězda, o které byla řeč už v milulé challenge. Myslím, že není třeba se o ní znovu rozepisovat Usmívající se

Zaplétání hřívy a ocasu IX - Twist-cop

9. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  Návody

IX. Stáčený twist-cop

.....Poslední dobou Vás pořádně zásobuji novými a novými návody a dnešek nebude jiný Mrkající - dnes se naučíme zatočený twist-cop, který vypadá velmi efektivně a pokud se se svým, takto upraveným, koníkem někde ukážete, určitě budete středem pozornosti! Je totiž naprosto originální!

.....Jak tento cop na koni vypadá, můžete vidět tady a tady. Co je na něm ale kromě toho, jak vypadá, tak skvělé? Je ho úplně jednoduché zaplést! A teď už k věci Mrkající...

Den 1. - První kůň, na kterém jsem kdy jela

9. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  15 days of horse

.....Vítám Vás v nové rubrice! Podobnými články se to teď na internetu jen hemží a protože se tu objevili už i challenge s koňmi, rozhodla jsem se je taky přijmout a napsat 15 článků na koňskou tématiku. Na tuto challenge jsem narazila na blogu blogerky Áď!q a vymyslela ji Kristin. Snad se Vám budou příspěvky líbit Usmívající se A teď už tedy rovnou k věci Usmívající se

První kůň, na kterém jsem kdy jela

.....Který kůň byl ten, na kterého jsem si poprvé sedla se už asi nikdy nedozvím. Budu tedy psát o koni, na kterém jsem poprvé jela a řídila ho. Pokud jste četli články z rubriky Moje ježdění, dozvěděli jste se hned v tom prvním, že to byla černá shetlandská ponička Hvězda. A protože jsem na téma Hvězda a já už článek psala, nebudu se opakovat Usmívající se Na Hvězdě jsem poprvé seděla ve svých šesti letech v den, kdy ji táta přivedl k nám domů. Byly jí tehdy tři roky a moc mě na hřbetě nechtěla Usmívající se V té době jsem neuměla vůbec jezdit a postupně jsem se to na ní učila.


Zaplétání hřívy a ocasu VIII - Cop ze dvou pramenů (ocas)

7. prosince 2013 v 6:00 | Lenka :) |  Návody

VIII. Cop ze dvou pramenů z ocasu

.....Vítám Vás u dalšího zaplétacího článku! Minule jsme se naučili zaplétat cop ze 2 pramenů na hřívě, dnes si tento jednoduchý cop zapleteme i z ocasu :)

.....Je to opět velmi jednoduché: Vezmeme si dva pramínky žíní od kořene ocasu a dvakrát je přes sebe přeložíme (pravý vyměníme s levým a pak ještě jednou). Tímto jsme si vytvořili základ copu. Dál pokračujeme jednoduše - ke každému pramenu přibereme ze stran trochu volných žíní a přes sebe prameny opět přeložíme - tentokrát už jen jednou. A zase přibereme ke každému pramenu trochu volných žíní ze stran ocasu.
.....Takto pokračujeme dál a skončíme v místě, kde se nám to bude nejvíc líbit, nebo pokračujeme, dokud máme ze stan co přibírat. Pak postupujeme dál stejně, jako jsme si řekli v článku o francouzském copu - buď jen zagumičkujeme, můžeme doplést klasickým copem, nebo zapleteme stáčený twist-cop, který si představíme příště ;)

.....Všechny zaplétací články najdete v rubrice Návody.