Já a "koně" V - Oslice Mája

12. září 2013 v 8:00 | Lenka :) |  Moje ježdění
-
Nápis v obrázku není u tohoto článku až tak přesný. Proč, se za malou chvíli dozvíte...
-
Jak jsme si tak jezdili a pracovali s koňmi (teda hlavně Vojta dostával na nápravu zlobivce), tak za námi jednou přišel jeden pán, kterému se práce líbila a přivedl nám Máju. Na tom by nebylo pořád nic tak zvláštního - do té doby, než prozradím, že Mája je tříletá oslice.
-


Neuměla nic. A my jí měli naučit v nejlepším případě všechno. Od vodění na vodítku, přes zápas s obřími strašidly, kterými byly louže, mosty, řeka, kontejnery a spousta dalších. Mája si v klídku žila ve své ohrádce a nic jiného neznala. A přišel čas, aby poznala :D
-
A tak jsme s ní začali pracovat. Brzy jsme přišli na to, že oslí tvrdohlavost není pouze pohádkami přiřazená vlastnost... Mája byla ale celkem komunikativní, hodná a hlavně učenlivá. A tak jsme už během prvního týdne měli obsednuto (já se stala vrchním jezdcem na oslu) a v pohodě jsme se procházeli po ohradě, zastavovali, rozcházeli se a
postupně jsme se naučili i naklusávat. Mája nikdy neudělala žádnou "sviňárnu" a tak šlo všechno moc dobře. Postupně jsme začali chodit i ven a přemáhat některá strašidla.
-
Největší bobky měla Majuška ale z vody. Ať už to byla kaluž, řeka, nebo rybníček. Brzy se ale neučila, že ta voda má někde nějaké dno, na které se dá vždycky dosáhnout. Ale pak tu byla ta zabejčenost... Mája chodila už i do řeky a chodili jsme spolu v ní. Nojo, ale když Vám osel řekne: "Už se toho nebojím, ale prostě se mi teď nechce!" tak Vás to dokáže pěkně nakrknout. A to to potom nejde po dobrém, ani po zlém. Prostě se zastaví a čumí. Kdyby aspoň vyváděla, nebo utíkala, ale tohle mi dělala určitě jenom k zlosti. Ale člověk musí být ještě tvrdohlavější než ten osel (což je zvláště obtížné) a vytrvat.
-
Jednou jsme takhle zase šli do řeky a Majuška se na břehu zastavila a že teď se jí moc nechce. Přední nožičky měla už skoro ve vodě, ale zadními stála výš. To jsem Vám ještě nařekla, jak se na oslu zvláštně sedí. Je to úplně jiné než na koni. Osel se v zádech mírně prohne a vy do něj "zapadnete", ale přední nožky má trošku kratší než zadní, takže člověk, i když jede po rovné cestě, pořád nenápadně sjíždí dopředu. A tak si mě umíte představit, jak tam na ní na břehu řeky sedím, když má k tomu všemu ještě přední nožky níže. Tak jsem tak pomaličku jela dolů a neměla se čeho chytit a k tomu ještě musela držet otěže, aby se nechtěla otáčet... Mája se začala hrbit a tak jsem myslela, že udělá rychlou otočku, ale to jsem odhadla špatně. Oslice do té řeky skočila. A já taky, ale ještě dřív než ona. Tak jsem tam stála mezi břehy, celá mokrá znovu nasedla a šli jsme znovu a znovu, než to bylo zase všechno v pohodě.
-
Máju jsme naučili vše, co bylo dohodnuto. Jezdila jsem na ní jen na ohlávce a bez sedla. Bylo to šetrné a ani nebylo potřeba na ni tyhle věci pořizovat.
-
A tak se Mája vrátila k páníčkovi jako vyměněná a já byla ráda, že mám nové zkušenosti i zážitky. Ale ta zabejčenost... V některých chvílích bych jí opravdu s radostí napíchla na rožeň a přitom se zbláznila vzteky. A to je to - člověk to na sobě nesmí dát před tím zvířetem znát. Zážitky fajn, ale až si někdy z čirého bláznovství budu chtít pořídit osla - NEDOVOLTE MI TO!
-
Odkud že je to ten nejkrásnější pohled na svět?!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 17. září 2013 v 15:32 | Reagovat

To musela být zajímavá zkušenost. :) Tohle zažije dneska opravdu málokdo.

2 Lenka Lenka | Web | 17. září 2013 v 16:24 | Reagovat

To jó :) Většině lidem se to asi nepoštěstí :) A ještě s oslíkem pracovat takhle od začátku :)

3 Rivee* Rivee* | Web | 15. listopadu 2013 v 16:05 | Reagovat

Taková drobounká. :) To Lis (oslík se kterým pracuju já) je sice drobný, v kvh má cca. 120 cm, ale jezdí se na něm jako na koni, nezapadám do něj. :D Asi je to i stavbou těla každého osla, ne celkově.
Musel být ale skvělý zážitek, učit jí všechno takhle od mala, Lisovi se nikdo moc takhle nevěnoval, nebyl na něj důsledný, takže o to bylo těžší ho něco naučit. Taky jsem si říkala, jak je strašně tvrdohlavý, že se s ním nedá nic dělat, protože jemu se nechce, ale pak jsem pochopila, proč takový byl - dával mi jen čas, abych to udělala jinak, abych našla lepší způsob, který bude vyhovovat nám oběma, a tvrdohlavost byla ta tam. Nakonec je i dobře, ž takový byl (a v některých věcech i je), protože jen tak jsem si mohla uvědomit, že to musím dělat jinak..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama