Já a koně IV - Saly a spousta učení

11. září 2013 v 9:00 | Lenka :) |  Moje ježdění
.
Jak jsem již psala v minulém článku, přestěhovali jsme se. A jak jinak než v sedle. Do nového domova jsme koně převáděli "po kopytě". Zabralo nám to dva dny a o zábavu bylo postaráno :) Kvůli nedostatku času (nastoupila jsem na vysokou) a spoustě dalších věcí jsme s tréninkem vytrvalosti přestali a Vojta mě začal učit "pravému ježdění". Upravovat mi sed, učil mě shromáždit a podsadit koně, lépe používat pobídky, zkracovat a prodlužovat chody, nedívat se na zem, mít klidnou, pružnou a flexibilní ruku a spoustu dalších věcí a až tady, po dvou letech ježdění jsem pochopila, co to to ježdění doopravdy je.


A tak jsem se začala zlepšovat a čas od času jezdit na dalších koních. Taky na těch, kteří byli ustájení tam, kde naši. A tak jsem poznala Kazana - parkuráka v pokročilém důchodu, Lucku - děsně zlobivého a drzého poníka, kterého Vojta dal dokupy, aby se na něm dalo jezdit - a taky huculku Lindu, šklebivého hucula, který má však miliónovou povahu.
-
A když jsem se tak pěkně zlepšovala, začal mi Vojta půjčovat i svoji Ulmu, která je velmi citlivá a člověka vážně naučí nezahrávat si s holeněmi a používat je správně.
-
Za nějaký čas jsme začali překovávat moji hrůzu ze skoků a pomaličku, polehoučku hopkat. Saly s tím neměla problém, strašně jí to bavilo a i když jsme jiným koním stavěli skoky ve volnosti, sama tam nabíhala a s chutí skákala. Vyloženě ji to bavilo a na skoky se těšila (a těší dodnes :). A tak jsem se osmělovala, až jsme začali trénovat i skákání :)
-
A tak se vlastně tak nějak učím/e pořád. Ať už spolu, nebo každá s někým jiným. Můj táta byl tak hodný, že mě vzal toto jaro na kurz k Tomu Zajacovi a tak jsem trochu přičichla i k westernu a jinému přístupu ke koním a ježdění. Tam jsem jezdecky poznala i príma koníka Kresíka, kterého mi na kurz půjčil tátův kamarád. Čas od času zajdu na trénink k různým trenérům, aby na mě koukli a vyzkoušela jsem si nové koně.
-
Se Saly prokládáme jízdárnu, skákání a vyjížďky. Ale veliká škoda je, že Saly je na mě malá. Velikostí se řadí (když jsem to zjistila, málem jsem omdlela :D) stále mezi poníky. A při mých 174 cm vypadáme jako dvojice přinejmenším vtipně. Když na ní sedím bez sedla, dotknu se pod jejím břichem špičkami svých nohou a to, že na tak malém koni nemůžu mít zcela správný sed je snad jasné. Když dám holeň tam, kde má být, odstává mi koleno od sedla. Ale to nic nemění na tom, že je to prostě moje Bašťunka, která mě toho zatím naučila nejvíc ze všech koníků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luci luci | E-mail | Web | 26. února 2014 v 15:24 | Reagovat

To s tou výškou taky znám... Měřím 165cm, obsedlávala jsem (a stále jezdím, bez sedla) jednu tlustou poničku...V kohoutku 120 cm :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama