Já a koně II - Saly

8. září 2013 v 19:53 | Lenka :) |  Moje ježdění
-
Několik (hodně) let uplynulo jako voda a spousta věcí mě zajímala víc, než koně. A tak jsem poznala Vojtu :D No shodou náhod to byl mimo jiné koňák. Ale na tom mi až tak nesešlo. Byl to milý a zajímavý kluk a protože měl dvě kobyly, o které se musel starat, tak jsme spoustu času trávili u nich.

Jednou jsme šli na procházku. Já, Vojta a kobyla. Vojta samozřejmě dostal geniální nápad - vysadit mě na ni. No bylo to fajn, ale měla jsem velký respekt. S koňmi jsem už dlouho nic společného neměla a tohle byl k tomu všemu ještě doopravdový velký kůň, ne shetland :) Procházka byla prima a ani jsem se nebála, až do té doby, než Vojta Saly, jak se černá kobyla jmenovala, odepnul z vodítka. Šla za ním jako pejsek, tak jsem se zas uklidnila. Až do té doby, než Vojta - takže samozřejmě i Saly - naklusal. No, co Vám mám povídat, s prvním nasednutím jsem si hned ve stejný den užila i první pád :D
-


Ale pravidlo okamžitého nasednutí platí u koní všude a tak jsem s jeho pomocí byla zanedlouho znovu nahoře. Když jsme byli už skoro zpátky u výběhu, polekala se Saly ovcí a zbalila to se mnou (já mám ta ty zdrhající černé koně
nějaké štěstí...) ale tentokrát jsem se udržela a Saly za chvilku zastavila a tak jsme zdárně došly zpátky k ohradě.

A tak jsem si na Saly občas sedla. Tentokrát už se sedlem a uzdečkou. To bylo jaro 2011. Vojta mě učil zatáčet, zastavovat i naklusávat a přecházet do kroku (všechno jsem to za ta léta zapomněla, uměla jsem-li to vůbec pořádně - spíše ne, ale cit pro rytmus člověk nezapomene, tak jsem alespoň neměla problémy s vysedáváním). Zkoušeli jsme si to ve výběhu a párkrát mě vzal i na vyjížďku - Já, Saly, Vojta a Ulma - jak se jmenovala druhá kobylka. A tak se pomalu ze Saly stával "můj kůň".
-
Můj táta, zapálený koňák, neměl ale o mém snažení se Saly ani potuchy, a tak jsme se rozhodli mu udělat překvapení a s Vojtou vyrazit na čundr dlouhý 100 km (od Vojty k nám domů - po silnici to bylo cca 70, ale když člověk vybírá terén pro koně a ještě k tomu občas trochu zabloudí, dá to hned pár kiláčků navíc :D).
-
Protože jsem u Vojty nebyla tak často, abych se stačila pořádně na takovou štreku přichystat, kula jsem mezitím ještě pikle s kamarádkou Lenkou a jejím koněm Flirtem. Ti mě doučili a naučili spoustu věcí, za což jim jsem vděčná :)

A pak jsme zdárně přešli Železné hory a za tři dny jsme dojeli k nám. Táta nevěřil svým očím (myslel, že si Vojta nechal Saly přivézt přepravníkem a já si na ni jen kousek před domem sedla :D). A tak jsem byla hrdě přijata mezi tu prazvláštní bandu lidí, co si říkají koňáci.

Ale všechno se nějak vyvrbilo v to, že vyjížďky nám s Baštou (jak jsem začala Saly říkat - zkrátka moc ráda baští! - A už jí to zůstalo) nestačily... Ale o tom zase příště :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama