Září 2013

A máme to za sebou :)

29. září 2013 v 11:20 | Lenka :) |  Ostatní
.....Poslední dobou to tu zamořuji články o Malé ceně Pomezí :) Včera akce proběhla a tak to máme celé za sebou. Teď to všechno jen uklidit :D

.....Celkem se mám představilo 28 soutěžních dvojic v 7 disciplínách - malý parkur (do 50 cm), velký parkur (do 90 cm), trail, drezura, polle bending, barell race a dostih.

.....Celý den se skvěle vydařil, všechno šlo podle plánu a ani se nekonaly obvyklé zmatky v papírování :) Díky našim sponzorům jsme měli kromě kokard a pohárů další krásné ceny (pardubický perník, ohradníkové tyčky, minerální liz, oves, poukaz do kadeřnictví, hry pro děti a spoustu spoustu dalšího).

.....Já jsem se účastila trailu s koníkem Samíkem a pomáhala se vším možným, co bylo zrovna potřeba. Dokonce jsem se ještě neočekávaně stala čtenářem drezurní úlohy DU jené mojí kamarádky, která se v drezuře umístila na 3. místě :) Tak jsem měla radost, že jim to tak pěkně šlo a že jsem to čtení nezblbnula, když jsem tuhle úlohu viděla poprvé v životě :)

.....Celý ročník se skvěle vydařil, počasí bylo velmi příznivé a účast jak jezdců, tak diváků byla taky prima :) Tak se budeme těšit zase na další ročník :)

Na fotky ze závodů se můžete podívat TADY a TADY!

Malá cena Pomezí 2013 - Trail se Samem

28. září 2013 v 21:07 | Lenka :) |  Moje ježdění

.....Dnes jsem se se Samem, koníkem vypůjčeným od taťky, zúčastnila trailu na Malé ceně Pomezí 2013. Sam je moc šikovný, krátce obsednutý quarter.

.....Protože je ježděný ve westernu, tak jsem se mu přizpůsobila a oblíkla na sebe košili a klobouk (vyjímečná událost, já bez helmy :)
.....Do kolbiště jsme vjeli krokem a prvním úkolem bylo otevřít branku z provázku, projít a zase jí za sebou zavřít. Trvalo nám to trochu déle, ale na to, že to dnes Samík viděl poprvé v životě to zvládl výborně :) Potom jsme měli naklusat, prokličkovat mezi kužely, zajet do čtverečku z rahen, v něm udělat otočku na místě a pokračovat dál klusem na kavalety. Pak následovalo "účko" z rahen, do kterého jsme naklusali, zastavili a vycouvali zpět. Dál se pokračovalo krokem. Z kolíku jsem vzala lano, na jehož konci byl připevněný pytel napěchovaný slámou, který jsme odtáhli k druhému kolíku a konec lana na něj navlékli. Dál jsme pokračovali přes obdélník lina, na který Sam chvilku koukal (musel se ujistit, jestli se nepropadne do pekla, když na to stoupne :) a pak ho ochotně přešel a o dvě kavalety dál jsme byli v cíli.

.....Samík byl moc šikovný a odvážný! Na to, že mu jsou tři roky a tři měsíce, si vedl opravdu dobře. Na umístění naše body sice nestačily, ale to vůbec nevadí. Největší radost mám z toho, že takové koňské miminko si vede tak skvěle :)

.....Předemnou na Samovi jel taťka a na zkrácení třmenů nebyl čas, tak na to na fotkách moc nekoukejte :D

Něco málo o plemenech II

27. září 2013 v 6:00 | Lenka :) |  Moje koňské články
.....Dnes si představíme další trojici koňských plemen. tentokrát to už nebudou bříškatí poníci jako minule, ale velcí sportovní koně :)

.....Prvním dnešním sporťákem je hannoverský kůň. Byl vyšlechtěn v Německu během 17. a 18. století. Tito koně se těšili velké královské podpoře. Sloužili i jako kočároví koně. Později byli kvůli vylepšení exteriéru použiti plnokrevní koně. Války chovu těchto koní příliš nepřály, a tak potom museli chovu pomoci trakénští koně a plnokrevníci. Přidáním těchto plemen zajistilo i větší pohyblivost hannoveráků :)
.....Hannoverští koně mají vyrovnaný temperament, jsou poslušní a spolehliví. Toto plemeno měří 160 - 168 cm, je atletické, pevné a pružné. Nejlépe se uplatňují jako drezuráci a mají v této disiplíně skvělé výsledky. Můžeme je ale potkat i na parkurovém kolbišti.

Dnešní využití koní

26. září 2013 v 20:54 | Lenka :) |  Moje koňské články
.....V dřívějších dobách jsme koně mohli potkat hlavně jako pracující pomocníky lidí. Dnes je tomu však trochu jinak...

.....Dnes můžeme pracovní koně potkat hlavně v lese, kde se chlaďasové věnují stahování dřeva. Tohle řemeslo má velmi dlouhou historii a v nepřístupném terénu jsou koně nenahraditelní.
.....Chladnokrevní koně byli taky velmi využíváni v pivovarnictví. Známé pivovarské valachy už bohužel můžeme vidět jen v Plzni, kde už ale svoji původní práci neplní a brázdí ulice města jako atrakce a zachování tradice.
.....Koně ve službě můžeme potkat i pod pražskými, zlínskými a brněnskými policisty :) Letos to je už 21 let, co česká policie koně znovu využívá. Aby policisté reprezentovali Čechy se vším všudy, jezdí na české kulturní památce - starokladrubských koních. Koně se využívají pro obchůzky, ale i zásahy při demonstracích, nebo při konfliktech rozvášněných sportovních fanoušků.
.....Největší využití má kůň jako hobby mnoha lidí. Koně si získali za tu ohromnou spoustu let co spolu s lidmi bok po boku žijí velikou oblibu. Dnes není, oproti dřívějším dobám, vlastnictví koně výsadou boháčů. Tak můžeme dnes vidět koníky/kamarády, kteří jezdí s jejich majiteli jen tak ven, společně sportují, nebo jen tak blbnou pro radost :)
.....Samozřejmě tu máme i koníky, kteří tu jsou pro to, aby lidem kolem nich vydělávali sportem. Do téhle skupiny patří hlavně dostihoví koně. Jejich majitelé jsou opravdu jen majiteli a o koně se stará a jezdí je někdo jiný (většinou). jsou to koně, kteří tu žijí pro pobavení diváků, úspěchy, proslavení jmen, radost žokejů, trenérů a majitelů a vydělávání peněz.
.....Která skupina koní je Vám nejsympatičtější? Myslíte si, že koně u policie mají smysl a budoucnost, nebo že jde jen o atrakci a zbytečnou legraci? Jak se díváte na koně, kteří jsou ve své podtatě "stroji na peníze"? Umíte si představit být "jen" majitelem? Podělte se o svoje názory na různé využití koní v dnešní době!

Přípravy VI. Malé ceny Pomezí jsou v plném proudu!

26. září 2013 v 15:44 | Lenka :) |  Ostatní

.....Přípravy VI. ročníku Malé ceny Pomezí jsou v plném proudu! Včera jsme přichystali kolbiště a postavili padocky, odedneška stojí parkur. Ceny máme už od úterý doma a vše zatím jde jako po drátkách!

.....Přihlášeno je zatím 22 dvojic a pokud máte zájem, můžete se ještě dohlásit, i když už je po termínu odevzdání přihlášek. A pokud nechcete závodit, přijďte se určitě alespoň kouknout. Vstupné je dobrovolné a můžete se těšit na zajímavou podívanou. Občerstvení je zajištěno a dobré počasí podle internetu snad taky :))



Druhy sedel

26. září 2013 v 6:00 | Lenka :) |  Moje koňské články
Sedel máme spoustu druhů. Dnes si povíme něco o základních druzích. Jsou jimi:
  • Školní
  • Skokové
  • Drezurní
  • Všestranné
  • Universální
  • Vytrvalostní
  • Ostatní
    • Dostihové
    • Dámské
    • Barokní
    • Westernové
    • A mnohá další...
.....Existuje samozřejmě spousta dalších druhů a typů, ale tyto jsou základní a pokud se učíte na ZZVJ, tak po Vás budou chtít právě toto rozdělení - už jen "westernové sedlo" je velmi velmi široký pojem. Ale na to už ČJF moc nehraje ;)

.....Typ sedla poznáme vždy jednoduše podle tvaru bočnic.

.....Školní sedlo se používá k výcviku jezdce. Získává v něm rovnovánu a cit pro pohyb koně. Nemá výrazné opěrky, aby se jezdec naučil správnému sedu a nespoléhal se na ně. Může mít, pro úpllné začátečníky, vepředu držátko.

Slavní koně II - Sixteen

25. září 2013 v 13:44 | Lenka :) |  Medailonky slavných koní
.....Slavným koněm, kterého si dnes představíme, je legendární dostihanda Sixteen :)

..... Sixteenka se narodila roku 2000 kobylce jménem Semantica (FR). Po ní zdědila Sixteen svoji bílou barvu. Sixteenin taťka je známý a oblíbený plemeník, ryzák Rainbows for Life (CAN).

.....Sixttenin majitel, Jaroslav Bouček, si ji koupil ve Francii v roce 2001 jako ročku. Do tréninku ji svěřil centru Josefa Váni, kde ji připravovala manželka pana Váni Pavla Váňová. Samotný Josef Váňa st. převzal její trénink po dvou letech závodění.
.....První překážkový dostih běžela mladá Sixteen v roce 2004 ve Štrasburku a nedopadl vůbec dobře. Sixteen spadla a závod nedokončila. Pro zajímavost - v tomto dostihu ji jel právě Dušan Andrés, který s ní o tři roky déle vyhraje Velkou pardubickou (stále pod tréninkem Josefa Váni st.)

.....Do doby, než se stala vítězkou 117. Velké pardubické a miláčkem lidí, doběhla tahle bílá princezna 17 rovinných dostihů, ale ani jeden nevyhrála (těmito dostihy vydělala 76 210 Kč) a 22 překážkových dostihů - v těch byla 6x první a vydělala celkem slušných 1 337 870 Kč. Svým prvním vítězstvím ve Velké pardubciké vydělala Sixteen neuvěřitelných 2 250 000 Kč.

Kůň v průběhu věků VIII - Drezurní íhaháčci v období baroka

25. září 2013 v 5:00 | Lenka :) |  Kůň v průběhu věků
.....V období baroka se setkáváme opět s koňmi v armádě. Můžeme je vidět pod tzv. kyrysníky a arkebuzíry. Koňmi ve vojenství jsme se hodně zabývali v minulých článcích, tak si dáme na chvíli příměří a podíváme se na koně "v civilu". Pokud budete mít zájem se o arkebuzírech a kyrysnících něco dozvědět, teta Wiki Vám určitě ráda něco povypráví.

.....Určitě jste už slyšeli pojem barokní ježdění. Tímto slovním obratem však nemyslíme původní barokní jezdecké umění, ale něco, co z něj velmi úzce vyrůstá a něco, podle čeho si můžeme o tehdejším stylu jezdectví udělat obrázek. Je to dnešní styl ježdění, který napodobuje to pravé jezdectví za období baroka. Do doby svého předobrazu nás vtáhne už jen dobovými kostýmy :)

.....Původní barokní jezdecké umění neodmyslitelně patří k francouzské jezdecké škole. Její velký zástupce byl Francois Robichon de la Guérinniére, jehož škola navazovala na neapolskou školu, o které byla řeč nedávno :) Antoine de Pluvinel (učitele jezdectví Ludvíka XIII.), kterého známe z již zmíněného článku o neapolské škole, působil i ve francouzské jezdecké škole. Nemůžeme renesanci a baroko oddělit brutální tlustou čárou. Jezdectví se pomalu vyvíjelo a bylo čím dál tím víc zaměřováno (drezurní jezdectví) na složité cviky pro ukázky jezdeckého umu.

Koňské zuby a péče o ně

24. září 2013 v 22:52 | Lenka :) |  Moje koňské články
.....Dnes si povíme něco o koňských zoubcích :) K mému tátovi pravidelně jezdí koňský zubař (hlavně za Bublinou) a protože spousta lidí neví, že takováhle služba vůbec existuje, rozhodla jsem se o koňských zubech a zubaři napsat článek.

.....Mléčné zoubky koníkům vypadávají a obměňují se od druhého do pátého roku života. V tomto období můžete ve žlabu najít takový poklad, jako vidíte na fotce dole vlevo :) Tenhle zoubek je z tátova prvního koně Matese :) Některé zuby (špičáky) se však prořezávají až mnohem déle. A kolik zubů kůň vůbec má? Hřebci a dominantní klisny 40 a ostatní klisny a dříve vykastrovaní valaši 36. Zubům '"navíc" u hřebců a dominantních kobylek se říká vlčí - koně je používají k zastrašování a uplatňují tak svoji dominanci.

.....Koním rostou zuby po celý život, stejně jako hlodavcům, a zabrušují si je žraním. Čas od času je dobré, aby koňský chrup zkontroloval zubař.

.....Pozor na zuby bychom si měli dávat hlavně u starších koní, protože spousta jich předčasně odejde právě kvůli nim. Nedobrý stav zubů vede k potížím se správným přijímáním potravy. Někteří lidé jsou zastánci kontroly chrupu už u mladých koní a první prohlídku doporučují před obsedáním (další pak pravidelně po roce). Kontoluje se správná obmněna zubů, jestli některé zuby nerostou křivo a nebrání tak správnému prořezávání dalších zubů atd. - v podstatě stejně jako u dítěte. Může se tak předem odhalit spousta problémů, které na sobě může kůň dát znát až později. Ve věku 2,5 roku se koni může vyměňovat naráz až 12 zubů! Koník může být, stejně jako člověk, velmi citlivý a náladový.

.....U starších koní (15+) bych kontrolu zubařem doporučila určitě. Koni to může velmi pomoci prodloužit život! Koním je třeba zkontrolovat vady, které často vznikají - zuby se různě vlní, kříží, vybočují do tváří a vytvářejí další rozličné neplechy, které mohou koni velmi stížit správné stravování. Podle MVDr. Ivana Soukupa má tyto problémy 70-90% všech koní. Zubař koni zuby podle potřeby zabrousí, upraví, některé může vytrhnout. Broušení a další menší úpravy zvládne dobrý zubař bez přispání.

.....Pokud Váš kůň hubne, je třeba nejprve zkontrolovat napadení vnitřními parazity a pokud se odčervením problém nevyřeší, jsou nejspíš na vině zuby. Je dobré koně při žrádle pozorovat, zda mu rozžvýkané jídlo nepadá zpátky na zem, nebo se nedějí jiné nezvyklé věci. Pokud ano, nebo koni z huby páchne, nebo má dokonce nějaký výtok, je okamžitá kontrola zubařem nutná! Je dobré nechat koni zuby zkontrolovat i při přecitlivělost na udidlo - může mít bolesti zubů.

.....Zubařů pro koně máme v ČR velmi málo, dali by se spočítat na prstech jedné ruky. K nám jezdí pan Václav Plch se kterým jsme nadmíru spokojeni a poradí si s koněm krásně a bez přispání. Dělal zuby tátovým koním a když si kamarádka koupila starou kobylu, která byla v dost špatném stavu, doporučila jsem jí pana Plcha taky a byli jsme opět velmi spokojení. Pan Plch studoval v USA "American school of equine dentistry" - školu pro koňské zubaře a je to podle mě největší profík ve svém oboru v ČR. Jeho stránky jsou www.konskyzubar.cz a jak jsem psala - můžu jen doporučit ;)

Týden hojnosti

24. září 2013 v 10:13 | Lenka :) |  Ostatní
Týden, kdy se zobrazoval můj blog na hlavní stránce Blog.cz je pryč a já jsem moc ráda, že i toto pondělí Vás sem zavítalo tolik! Chci Vám poděkovat za přízeň a milé komentáře a podělit se s Vámi o graf návštěvnosti z minulého týdne :)


Nemoci koní

23. září 2013 v 5:00 | Lenka :) |  Moje koňské články
.....V tomhle článku si shrneme nemoci, kterými si koně mohou projít. Znát by je měl určitě každý koňák, aby mohl včas odhadnout situaci a poté vhodně zakročit. Doufám, že se bude článek líbit a bude Vám k užitku :)






.....Velmi častým problémem je hniloba kopyt. Poznáme ji snadno - kopyto je měkké - hlavně v oblasti střelky, je citlivé, objevuje se černá mazlavá hmota a hlavně nevoní zrovna dvakrát pěkně.
.....Hniloba kopyt je jedním z nejčastějších onemocnění a vzniká ze stání koně v mokrém povrchu. Často jí koně trpí v jarních nebo podzimních bahnech, setkat se s hnilobou kopyt můžeme i u koní, kterým je nedostatečně čištěn box a stojí na mokré slámě.
.....Můžeme jí tedy předejít zajištěním suchého prostoru a pravidelnou péčí o kopyta. A jak se dá hniloba léčit? Pomůže nám s ní samozřejmě kovář, ale můžeme si celkem snadno (u nezanedbaných případů) pomoci i sami. Nejdříve se pokusíme odstranit kopytním háčkem co nejvíce černé hmoty. Kopyto musíme udržovat v co největším suchu. Natíráme ho dehtem, modrou skalicí, nebo si můžeme v chovatelských potřebách koupit různé speciální přípravky. Pokud má kůň v kopytě už vyhnilou díru, strčíme mu do ní napuštěnou gázu.

Čundr Vilémov - Polička

22. září 2013 v 20:34 | Lenka :) |  Moje ježdění

Tenhle zápisek je už starší, ale je o zážitku, na který moc ráda vzpomínám. Je hoooodně dlouhý, protože byl sepsán hned "zčerstva" :)

Kdy: 30.7. -1. 8. 2011
Z: Vilémov
Do: Pomezí
Cca km: 100
Hodiny v sedle: 19

Sobotní sychravé ráno přímo zvalo všechny lidi ven. Nikdo ale volání léta nepodlehnul, a tak jsme jako snad jediní zástupci veškerého lidu vyrazili do víkendové sloty my. "My" znamená Vojta, Ulma, hrošík Saly a já Lenka. Před námi byl první den již dlouho plánovaného čtyřdenního čundru. Čekala nás trasa Vojtou předem propočítaná na přibližně 90 km. Startem nám byl Vilémov a cílem Pomezí. V 10:45 jsme tedy s jednoduchým a praktickým heslem "PŘEŽIJ!" vyrazili vstříc osudu. Vojta hrdinně rozrážel vzduch, já v těsném závěsu za ním (chvílemi až moc těsném - občas jsme se oba báli, že Saly vleze Ulmě do zadku a vyleze krkem).

Typy ustájení

22. září 2013 v 7:00 | Lenka :) |  Moje koňské články


Ustájení ve vnitřních boxech je jistě všem dobře známé. Krmení probíhá 2x - 3x denně a boxy se pravidelně místují. Koně se tu však často nudí, zarývají si zlozvyky a nežijí přirozeným způsobem svého života - chybí jim stádo a nemají v něm zažité postavení - můžou tedy nastat komplikace i ve vztahu mezi člověkem a koněm. Boxovaní jsou většinou sportovní koně, kvůli jejich neustálé kontrole a předejití zraněním. Tito koně si nemohou dovolit zbytečná zranění. Koně se také dost nudí a často si vytvářejí zlozvyky - klkání, hodinaření,... Pokud bychom takto chovali koně, který nemá dostatek pohybu, můžeme počítat s tím, že dříve nebo později začnou problémy s metabolismem - kůň se pro správné trávení musí hýbat. Jakékoli vnitřní stáje musíme pravidelně větrat.


Stejně jsou na tom i koně ustájení ve venkovních boxech. Venkovní boxy mají výhodu čerstvého vzduchu - nemusíme řešit větrání ve stáji, aby se vzduch obměňoval.


Koně ustájení ve stání (štontech) jsou na tom podobně jako koně boxovaní, ale velkou nevýhodu mají v tom, že jsou neustále přivázaní. Nemohou se tedy pohybovat tak, jak by rádi. Ve štontech můžeme často potkat chladnokrevníky, nebo koně v hřebčínech (tam je to kvůli úspoře místa, která je značná). Může zde bohužel dojít k nehodě přiškrcení nebo zaškrcení koně.


Dalším způsobem koňského ubytování je volné ustájení. Koně jsou ve velké stáji, kde se mohou libovolně pohybovat. Způsob péče o ně je stejný jako u předchozích dvou. Tento typ je často využívaný pro klisny s hříbaty - jako je to například u některých starokladrubských klisen v hřebčíně. Výhodou je, jak už jsem psala, svoboda pohybu koně, ale kydání takového volného stání už patří spíše k nevýhodám...


Kombinované ustájení je asi nejběžnější. Koně bydlí v boxech, štontech, nebo volných stáních, ale vyvádějí se do výběhů. U boxového ustájení je možnost kombinace ještě taková, že box má dvířka přímo do výběhu, která se nachají po určitou část dne otevřená a kůň si tak může být kde zrovna chce. Toto ustájení kompenzuje nedostatky ustájení čistě boxových a štontových.


Celoroční pastevní ustájení s přístřeškem je pro koně nejpřirozenější. Mnozí lidé se domnívají, že koním je venku zima, ale ta koním nevadí. Dobrý pro ně není dlouhý déšť. Před tím se tu ale mohou schovat v přístřešcích. Kůň se musí na celoroční pobyt venku samozřejmě postupně připravit, nemůžeme v srpnu vytáhnout koně z boxu a nechat do přes zimu venku. Koně mají stále dostatek pohybu a mohou se přirozeně pást. Funguje tu i přirozená hierarchie stáda. Pokud není dostatek pastvy, koně se samozřejmě dokrmují. Koně se na pastvinách nenudí a nepěstují si zlozvyky. Takovéto ustájení ale není vhodné pro koně, se kterými se počítá do vyššího sportu - ať už kvůli připadným zraněním, tak pro větší kontrolu. Pro staré a nebo jinak oslabené koně je lepší dát je na noc domů, aby se zbytečně nevysilovali vypořádáváním se s chladem v noci.

Kůň v průběhu věků VII - Dragokoně a husokoně

22. září 2013 v 6:00 | Lenka :) |  Kůň v průběhu věků

.....Nebojte, nejde o žádné koňské mutanty! V tomhle článku se dozvíme něco o koních dragounů a husarů.

.....Nejprve bychom si asi měli říct, kdo to vůbec ti dragouni a husaři byli. Určite jste někdy, když jste čistili koně, slyšeli, ať ho vyhřebelcujete, jako byste byli u dragounů. A co říkanka "takhle jedou páni, takhle jedou kmáni, takhle jedou husa, husa, husa, husaři"? Kdo to tedy ti tajemní staří koňáci byli? Nejprve se koukneme na dragouny...

.....Dragouni byli jízdní pěchotou. Jízdní pěchota? Neřadili se ke klasické jízdě, jakou byla kavalérie. Jeli sice na koních, ale bojovali stejně jako pěchota - s koně při boji často slezli. S títmo "povoláním" jsme se mohli setkat už v 16. století a během 1. poloviny 17. století se velmi rozšířilo. A odkud přišlo jejich označení? Podle jejich zbraně - bojovali puškami zvanými "karabina" nabo kratšími "mušketami", kterým se taky říkalo "drago" - od toho tedy ti dragouni.

.....V 17. století měla polovina dragounů muškety a druhá kopí - speciálně upravené k jízdě na koni. V období třicetileté války byli dragouni posíláni na menší tlupy nepřátel - tábory, menší pevnosti atd. Později už začali dragouny více přirovnat k běžné jízdě. V rotě dragounů byli mimo jiného i jeden nebo dva trubači a kovář. Více rot pospolu tvořilo eskadronu. Postupně dragouni nahradili i jízdu arkebuzírů. V polovině 17. století už se stávají součástí válečného jezdectva. Dragouni se dál vyvíjeli a měnili zbraně... Úpad jim však zapříčinil až začátek 1. sv. války, kdy už bylo jejich použití nesmyslné. Používali se jen velmi zřídka a 2. sv. válka pro ně znamenala definitivní konec.

.....Dragouni byli speciálně cvičeni. První fáze výcviku obsahovala základní ovládání koně, přechody jednotlivých chodů a skákání přes přírodní překážky. Ve druhé fázi se museli naučit správně držet zbroj. Vytahovat různé zbraně při jízdě na koni, mířit a manévrovat se učili na speciálních cvičištích. Museli se trefovat do terčů a umělých panáků v různých výškách a rychlostech. Kůň musel být zvyklý na bitevní vřavu a být výborně ovladatelný, aby se dragoun mohl soustředit na boj a ne na koně. Kůň musel ovládat různé obraty, couvání i postup ve formaci, musel být odvážný a schopný pohybovat se v ošklivém terénu, zdolávat příkopy, meze, zídky a různé další obtíže včetně ohně. Musel být také zvyklý na střelbu - výstřely z dragounovy zbraně nebyly daleko od jeho hlavy. Dragouni používali vysoké boty s ostruhami.

.....O koně bylo náležitě dobře postaráno. Stavěly se jim přístřešky a měli i "veterinární" péči. O dragounské koně muselo být vždy velmi dobře postaráno.

Pokud máte ještě energii a chuť číst dál, podíváme se na husary :)

.....Husaři byli původně tělesnou stráží uherského krále Matyáše Korvína. V 15. století byli součástí jezdectva a potom složkou vojenské lehké jízdy uherské části habsburské monarchie. Byli to borci, protože je pak zavedli i v jiných armádách.

.....Husaři byli nápadní svým charakteristickým oděvem - zdobený kabát s hustým šněrováním a úzké kalhoty s výšivkami. Na hlavě vysoký klobouk - tato uniforma vycházela z uherských národních krojů. Bojovali jak střelnými zbraněmi, tak (pro ně charakteristickou) šavlí. V době romantismu byli husaři přiřazováni k různým armádám a vydrželi až do počátku 20. století. Být husarem bylo velkou ctí a proto je jimi stávali často mladí šlechtici.

.....Husaři byli mistři v boji šavlí a jejich koně rychlí a obratní.

Čundrování na koni

21. září 2013 v 16:55 | Lenka :) |  Moje koňské články
.....Ten nápad už měl někdy snad už každý. Sbalit si pár věcí za sedlo, nasednout na koně a vyrazit. Na několik dní, na několik desítek kilometrů,... Někdo tohle prožil, někdo se chystá a někdo sbírá odvahu. Pokud jste druhý a třetí případ, bude Vám můj článek určitě k užitku.

.....Nejprve bychom si měli celou cestu řádně naplánovat. Takže šup na mapy.cz a hledat kudy se dá nejlépe a nejvýhodněji jet po co nejměkčím terénu. Existují i značené hipostezky, které lze využít. Také jsme jezdili po klasických turistických značkách. Je třeba také myslet na napájení koní a cestu si naplánovat tak, abychom potkávali vodu. Je také dobré optat se někoho na odvoz koně přepravníkem, kdyby se cokoli stalo.

.....Máme-li vybranou trasu, musíme se zamyslet nad tím, co bude s námi a s koňmi v noci. Když jsme vyráželi na čundry, vždy jsme si našli po trase nějaké koňáky, se kterými jsme se předem domluvili na přespání koní (a poznali tak spoustu fajn lidí). Neriskli jsme si je na celou noc někde uvázat, takže jsme je vždycky šoupli k nějakým dobrým duším a sami hlavy složili kde se dalo - ve stáji, na pastvině, nebo kde nám bylo nabídnuto. Tyto přespávací zastávky jsme si plánovali po tak cca 30-ti kilometrech. Spát se samozřejmě dá i úplně "na divoko" s přivázaným koněm, ale na to jsem srab :)) Jo a táhnout s sebou stan je blbost. I když se teď dají sehnat opravdu malé, stejně by rovné tyčky v pytlíku koně tlačily a zbytečně byste ho zatěžkávali a táhli s sebou neforemnou věc, která při jízdě jen překáží.

Národní hřebčín Kladruby nad Labem

21. září 2013 v 13:32 | Lenka :) |  Moje koňské články
.....V tomto článku si povíme něco o nejznámějším hřebčíně u nás, domově nejstaršího českého plemena - o hřebčíně v Kladrubech nad Labem.

.....Na úvod trocha historie... Za předskokana zakladatele tohoto hřebčína bychom mohli považovat císaře Maxmiliána II., který zde založil v roce 1563 hřebčinec (chovné zařízení, ve kterém jsou pouze hřebci pro plemenitbu). Opravdovým zakladatelem, uváděným ve všech materiálech, je Rudolf II. Habsburský, který toto zařízení povýšil na národní hřebčín. Stalo se tak roku 1579 - tento letopočet považujeme tedy za rok vzniku národního hřebčína v Kladrubech.

.....Pro své pohodlí si tu Rudolf nechal postavit zámek - ten se samozřejmě neskládal jen z obytných částí, ale i z těch provozních. Můžeme zmínit kovárnu, nebo jízdárnu. Původně byl zámek postaven v renesančním slohu, ale později na němb yly provedeny barokní úpravy.

.....Nejsou ale velké věci bez velkých neštěstí. Hřebčín byl stižen velkým požárem, který zničil a poničil spoustu budov, sebral dokumentaci hřebčína a spousty kladrubských koní. Těch zbylo k dalšímu chovu málo a proto se chov musel rozšířit za pomoci příměsi fríských a lipických koní. Za císaře Františka Josefa II. byly stáje obnoveny, tentokrát v moderním empíru. Postupně byl ale celý komplex modernizován, přestavován a tak na něm dnes můžeme pozorovat vlivy dalších stylů.

Roku 1918 hřebčín získal Československý stát. Ten chov starokladrubských koní témeř zničil - rozprodával je a rozprodával,... Záchraně plemene významně přispěl František Bílek, který začal chov obnovovat.

.....S koncem druhé světové války v roce 1945 byl chov starokladrubských koní rozšířen i do Slatiňan, kde byli předtím dostihoví koně a koně pro hony v majetku knížete Auersperga - stejně jako celý slatiňanský komplex se zámkem. Zajímavé je, že starokladrubští koně, kteří se sem stěhovali z Průhonic u Prahy (kde probíhala regenerace chovu), sem došli po kopytě! Ve Slatiňanech se dnes chová starokladrubský vraník a v Kladrubech starokladrubský bělouš.

.....Při návštěvě Slatiňan můžeme navštívit expozici hipologického muzea na zámku, projít si zámecké zahrady, jít na prohlídku hřebčína s průvodcem, nebo navštívit některou z akcí, které se zde konají. Pokud Vám bude Slatiňanský hřebčín povědomý, tak se nepletete :) Natáčel se tu totiž známý seriál Dobrá voda ;)

.....V Kladrubech můžete navštívit zámek v komplexu hřebčína, nebo si prohlédnout kladrubské pastviny. Samozřejmě se tu také pořádají během roku různé akce, z nichž za zmínku stojí minimálně známý Rudolfův pohár. A pokud budete kladrubskými klabonosými koňmi a tamní atmosférou opravdu unešeni, můžete si podat přihlášku do střední školy chovu koní a jezdectví, která k hřebčínu patří.

Informace jsou ze stránek hřebčína, wikipedie (článek Národní hřebčín Kladruby nad Labem), ze slov průvodkyně ve Slatiňanech a mého vědění :)

Kůň v průběhu věků VI - Renesanční převraty

21. září 2013 v 6:00 | Lenka :) |  Kůň v průběhu věků

.....Když jsem chtěla začít psát tenhle článek, napadla mě hned na úvod myšlenka, jestli renesanční lidé měli i renesanční koně. Tedy koně, kteří by zvládali všechno. Dali by se zapřahat, byli dobří skokani, byli rychlí, vytrvalí, inteligentní, odhodlaní k boji, byli dobře ovladatelní, měli pěkné, elegantní chody a tak dále. Vzápětí jsem tuto myšlenku zavrhla :)

.....Renesance přináší kromě spousty nových předmětů zkoumání a věd také jednu pro nás celkem zásadní - hippologie, tedy věda o koních se stává samostatnou vzdělávací a vědeckou disciplínou!
.....Začátkem 16. století zakládá Frederico Griso Neapolskou jezdeckou školu! Systematicky se zde vyučují jezdci a připravují koně. Jak jsme si řekli minule, se vznikem střelných zbraní jezdectvo upadlo. Teď už nebylo hlavní nacpat na koně a na sebe co nejvíc železa a jít tvrdě na věc, ale získat rychlé a mrštné koně. Neapolská škola podporovala drezúrní výcvik - nejdříve kvůli přiježděnosti koní a manévrům na bojišti, ale postupně i pro ukázky jezdectví a pobavení diváctva. Spousta cviků, které mají kořeny právě v Neapolské jezdecké škole se stala později prvky Vysoké jezdecké školy.
.....Významným učitelem byl Giovanni Pignatelli, který pak učil významného francouzského diplomata, jezdce a hippologa Antoine de Pluvinela, učitele jezdectví Ludvíka XIII! Nebyl přívržencem tvrdého zacházení s koňmi, které bylo v Neapolské škole běžné.

Další francouzský koňák byl Francois Gueriniere, který si založil vlastní jezdeckou školu v Paříži. V roce 1733 vydal knihu "Škola jízdy", kde je poprvé zmíněn lehký sed, doporučuje lehčí uždění a představuje nový cvik dovnitř plec!

Slavní koně I - Bukefalos

20. září 2013 v 22:29 | Lenka :) |  Medailonky slavných koní

.....Máme tu první článek z nového seriálu Medailonky slavných koní, který byl spuštěn na přání čtenáře ;) V každém díle se nám představí jeden z koňských velikánů. Někteří budou všem moc dobře známí, jiní zase trochu zaprášení, kteří si zaslouží být připomenuti. Koně současnosti, minulosti i dávné historie.

.....Prvním pánem na holení je právě zástupce koní, kteří už tu neběhají pořádně dlouho - je jím hřebec Bukefalos. Řeč je o koni Alexandra Makedonského.

.....Jméno tohoto koně je složeninou dvou starořeckých slov - bous, což znamená vůl, a kefalé - hlava. Neznamená to však, že by to byl koňský idiot :D Jméno mělo vyjadřovat jeho zevnějšek - široké mohutné čelo a orientální profil. Měl být také nezvykle velký. Jeho srst měla černou barvu a uprostřed čela mu svítila bílá hvězda. Některé prameny uvádějí, že měl dokonce modré oči. Zda je to pravda, nebo měl Bukefalos oční zákal, se už asi nikdy nedozvíme.

.....Bukefalos měl být odchovancem thesalského chovu, odkud ho měl Alexandrovi koupit jeho otec (Filip II. Makedonský) v roce 343 př. n. l. za obnos, který by v dnešní době mohl odpovídat půl milionu korun. Bukefalos byl ale zcela neovladatelný a divoký. Prý se bál i vlastního stínu. To však, tehdy dvanáctiletého, Alexandra neodradilo a podle pověsti ho zkrotil tak, že koně otočil směrem ke slunci, aby ho nestrašily stíny a cválal s ním tak dlouho a daleko, než se kůň neunavil a nezkrotnul. Tak se stali Alexandr a Bukefalos silnou dvojkou. Nikdo jiný ale na Bukefala sednout nemohl - to si nenechal líbit.

.....Naposledy se Alexandr na Bukefalovi svezl v roce 327 př. n. l. Porazili tehdy indického krále Pora. Bukefalovi už bylo tehdy 30 let a večer po bitvě zemřel na zranění. Alexandr mu vystrojil vojenský pohřeb a na místě Bukefalova hrobu založil město Bukefala (dnešní pákistánské město Dželum). Alexandr zemřel téměř ve stejném věku, jako jeho životní kůň.

Informace jsou z knihy Obrazová encyklopedie koní (Hartley Edwards, 1995) , Wikipedie (Články Alexandr Veliký, Bukefalos) a vyprávění mého táty :)

Kůň v průběhu věků V - Kůň pro rytíře? Chlaďas!

20. září 2013 v 14:16 | Lenka :) |  Kůň v průběhu věků

.....Středověk je období, které si bez koně upřímně nedokážu vůbec představit. A myslím, že nejsem sama. V tomhle článku se podíváme na koně vznešených pánů středověku - rytířů.

.....Začneme hned zostra - rytířským turnajem. Tahle středověká hra, na kterou se často i sázelo, byla velmi oblíbená a vyhledávaná.
.....Oba protivníci měli stejné vybavení - brnění, dřevec, erb se svým znakem a samozřejmě koně :) První turnaje však nevypadaly jako ty, co známe, ale bojovaly proti sobě dvě skupiny. To musela být řežba...
.....Kdo turnaj vyhrál, dostal koně poraženého (když ho chtěl zpátky, musel za něj zaplatit). Účastníci turnaje neměli za úkol protivníka zabít (pouze srazit z koně), ale často se tak, ať už nešťastnou náhodou, nebo zarputilostí, stalo.

.....Koně rytířů museli být velcí a silní. Výhoda evropských bojovníků nebyla mrštnost a rychlost (narozdíl od východňanů), ale obrněnost a síla. Středověký kůň musel unést neuvěřitelnou tíhu. Jenom výstroj uzdečka, zdobené otěže a další blbinky vážily asi 2,5kg a celá výstroj na koně 45 kg. Sedla se podobala křeslům - měla velká opěradla, obepínalo rytířovy boky a mělo hrušku - vypadnout byl tedy asi dost těžký úkol. K váze výstroje si přimyslete váhu chlapa, jeho brnění a zbraní... Později se obrnění ještě zvýšilo a tak kůň mohl nést klidně i 217 kilo! Tyto koně bychom tedy mohli přirovnat k dnešním chladnokrevným koním.
.....Dokonce víme, že takovíhle koně se šlechtili křížením andaluských hřebců a chladnokrevných francouzských, anglických a německých klisen. Dobré koně získali také Evropané při křížových bitvách v orientu - ti posílili vlastnosti evropských koní. Oblíbení byli také mimochodníci!
.....Rytíři jezdili výhradně na hřebcích - mít klisnu se považovalo za přestupek.
.....Někteří rytířští koně byli dokonce cvičeni na to, aby napadali nepřítele. Ale od toho se upustio, protože tito koně napadali i spolubojovníky.
.....Rytíři měli dokonce 3 typy koní - válečného (pro boje), jezdeckého (pro pohyb ve volném čase) a soumara (ti nosili jejich majetek). Bohatí šlechtici potom měli ještě čtvrtý typ koně - výstavního. Na něm se chodili předvádět na přehlídky a slavnosti.
.....Váleční koně byli samozřejmě obrněni. Měli i masky, které měly otvory pouze na oči a nozdry! Myšlenka obrnit koně přišla do Evropy z Asie.
.....Každý rytíř musel být znalý i chovu, ošetřování,... Rytíř si svého koně obsednul, krmil, pečoval o něj a dokonce mu sám držel nohy při kování (pokud si nekoval sám).

.....Někteří koně museli být lehčí a rychlejší - a to hlavně koně poslů.

.....Středověké jezdectvo bylo elitou tehdejšího vojska. Jeho zkázu zapříčinila až stoletá válka - rozmachem střelných zbraní. Úplného obnovení se jízda dočkala až v 17. století v podobě dragounů a husarů.

Příběhy koní - Bublina

20. září 2013 v 12:55 | Lenka :) |  Příběhy koní
Bublina je kobyla českomoravského belgika, která se narodila o rok dřív než já - v roce 1992, konkrétně 13.4. Je jí tedy už 21 let. A za svůj život toho zažila opravdu mnoho a ne všechno bylo zrovna růžové... Pojďte se přečíst její příběh...

Bublina se narodila pod jménem Parena (mamka byla Pajka, taťulda Paris, tak to nějak splácli dokupy a vyšlo tohle...). Prvním majitelem byl nějaký pan Vlach, u kterého žila do roku 2003. Prožila u něj tedy 11 let a za tu dobu se toho událo opravdu mnoho. O panu Vlachovi nic nevíme, nikdy jsme ho neviděli, ale z toho, co jsme se dočetli v Bublinině dokumentaci můžeme říct, že to byl pán, který se koním opravdu věnoval a Bublina byla jeho chovná klisna. V roce 1995 byla totiž zapsána do plemenné knihy a stejného roku i zařazená do chovu. Mimo jiné jí i oficiálně změnil jméno na Pajka. Jestli je to horší, nebo lepší, než Parena, nebudu radši komentovat :D